Osoby a obsazení
Helena – Kamila Magálová
Karel – Jiří Bartoška
Bohunka – Eva Holubová
František - Oldřich Kaiser
Kristýna (sestra Heleny) - Nela Boudová
Adam (syn Heleny) – Roman Vojtek
Bela (Adamova žena) – Martha Issová
Alžběta - Jaroslava Adamová
Arnošt – Arnošt Lustig
Bastík – Filip Antonio
Jiří Bartoška patří k nejvýznamnějším českým hereckým autoritám. Stojí za ním bohatá kariéra divadelní, filmová i televizní. Absolvent brněnské JAMU krátce působil v Divadle na Provázku, v letech 1973 – 76 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a poté v Městských divadlech pražských. V letech 1978 – 1991 byl členem Divadla Na zábradlí a 1991-94 Divadla Bez zábradlí. V současné době není ve stálém angažmá, nicméně na prknech Divadla Bez zábradlí exceluje například v představeních Jakub a jeho pán nebo Cesta dlouhým dnem do noci.
Popularitu mu přinesly úlohy mužských hrdinů v řadě českých filmů například Hřiště (r. Štěpán Skalský; 1975), Příběh lásky a cti (r. Otakar Vávra; 1977), Stíny horkého léta (r. František Vláčil; 1977) nebo pohádce Třetí princ (r. Antonín Moskalyk; 1982) a televizních seriálech - My všichni školou povinní (1984), Sanitka (1985) . K seriálové tvorbě se nyní vrátil účastí v druhé řadě seriálu Dobrá čtvrť , v třetí sérii slavné Nemocnice na kraji města a v třídílném filmu Vlna (r. Jiří Svoboda).
Na přelomu 90. let vytvořil jednu z hlavních rolí v adaptaci Páralova románu Muka obraznosti (r. Vladimír Drha), objevil se v provokativní komedii V žáru královské lásky (r. Jan Němec; 1990), poetickém snímku Helimadoe (r. Jaromil Jireš; 1993), obrazově originálním filmu Krvavý román (r. Jaroslav Brabec, 1993), dále ve filmech Má je pomsta (r. Lordan Zafranovič; 1995) či Stůj, nebo se netrefím (r. Jiří Chlumský; 1998). Působivou hereckou kreaci předvedl v dramatech Je třeba zabít Sekala (r. Vladimír Michálek; 1998) a Všichni moji blízcí (r. Matej Mináč; 1999), za který získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Dále jsme jej viděli ve snímcích Početí mého mladšího bratra (r. Vladimír Drha; 1999), Podzimní návrat (r. George Agathonikiadis; 2001), Bolero (r. F. A. Brabec; 2004) nebo Příběhy obyčejného šílenství (r. Petr Zelenka; 2005) Roličku Boha mu svěřil Jiří Strach v pohádkové komedii Anděl Páně (2005). V roce 2001 byl producentem filmu Babí léto ( r. Vladimír Michálek), který byl oceněn 4 Českými lvy.
V roce 1994 se zásadním způsobem zasloužil o záchranu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, v jehož čele dodnes stojí jako prezident.
Narodila se v Bratislavě, kde absolvovala VŠMU a v roce 1982 se stala členkou SND. V 80.letech se pravidelně objevovala v televizi i filmech - například v poetickém příběhu Guločky (r. Jozef Zachar; 1982), pohádce Falošný princ (r. Dušan Rapoš;1984) nebo psychologickém snímku Začiatok sezóny (r. Zoro Záhon; 1987). V současné době kromě herecké práce působí jako Velvyslankyně dobré vůle fondu UNICEF a je prezidentkou Nadace na záchranu koní.
Vystudoval brněnskou konzervatoř a pražskou DAMU. Po absolutoriu nastoupil do Divadla na Vinohradech. Do divadla Ypsilonka přešel po sedmiletém vinohradském angažmá v roce 1985. Roku 1993 se stal členem Národního divadla.
Pro film ho objevil Karel Kachyňa ještě na brněnské konzervatoři a obsadil jej do hlavní role snímku Láska (1972). Zpočátku byl obsazován do rolí romantických mladíků a milovníků Zrcadlo pro Kristýnu(r. Jiří Svoboda; 1975) nebo Setkání v červenci (r. Karel Kachyňa; 1978). Do 80. let vstoupil hlavní rolí automobilového závodníka ve Snech o Zambezi (r. Stanislav Strnad; 1982), která ještě spadala do typu předchozích postav. V Revui na zakázku (1982) Zdeňka Podskalského, v níž se objevil na plátně společně s Jiřím Lábusem, však už zcela převážil jeho komický talent, který ve filmu zúročili také režiséři Vorlíček a Troška. V komediální poloze si zahrál ve filmech Rumburak (r. Václav Vorlíček; 1984), Já nejsem já (r. Václav Vorlíček; 1985), Velká filmová loupež (r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský; 1986) či v závěrečném dílu Troškovy trilogie Slunce, seno, erotika (1991). S Jiřím Lábusem vytvořil nezapomenutelnou komickou dvojici, kterou si oblíbili televizní diváci i rozhlasoví posluchači – ti díky nekonečnému seriálu příběhů Tlučhořovic rodinky.
V 90. letech zaujal v Michálkově debutu Amerika (1994) a po delší odmlce se ve velkém stylu vrátil ve Svěrákově Tmavomodrém světě (2001). Ve snímku Žralok v hlavě (režie Marie Procházková; 2005) si zahrál roli podivína, který sleduje svět ze svého přízemního bytu. Největší rolí posledních let pak byla postava Jana Dítěte v Menzelově adaptaci slavné knihy B. Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále ( 2006).
Eva Holubová svůj výrazný komediální talent uplatnila jako členka divadel Sklep, Mimóza a Náhradní divadlo a také na divadelních poutích s Rodinou Váňovou. Byla ve stálém angažmá v Divadle Na zábradlí, ve stovkách repríz baví diváky v úspěšné divadelní komedii Jana Krause Nahniličko, v divadle ji dále můžeme vidět v představeních Studia Dva Madame Melville nebo Bára a Klára.
Poprvé si zahrála ve filmu pod vedením režiséra Tomáše Vorla v krátkometrážní komedii To můj Láďa (1981). Dnes patří k nejvíce obsazovaným herečkám českého filmu. V roce 1997 oslnila svou kreací ve filmu režiséra Petra Zelenky Knoflíkáři, je spojena s komediemi Jana Hřebejka Pelíšky (1999) a Pupendo (2003). Je držitelkou Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Alice Nellis Ene bene (2000). Je kmenovou herečkou režiséra Tomáše Vorla, s nímž natočila filmy Cesta z města (2000), Z města cesta (2002), Skřítek (2005) a Gympl (2007). Dále jsme ji měli možnost vidět v komedii Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli (2006), za roli maminky ve filmu Jiřího Vejdělka Účastníci zájezdu (2006) získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu Tribeca. Roli maminky Hanákové vytvořila ve filmu Patrika Hartla Taková normální rodinka (2007).
Patří k nejnadanějším a také nejvytíženějším mladým herečkám. Pochází z umělecké rodiny (maminka je herečka, tatínek režisér), studovala na konzervatoři, kterou nedokončila a svůj talent zúročuje na řadě divadelních scén jako je Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo v Řeznické, Divadlo Bez zábradlí , Černá labuť, ale především Dejvické divadlo, kde je v současné době v angažmá. Popularitu jí přeneslo účinkování v televizních filmech a seriálech – Hop nebo trop, Dobrá čtvrť, Náves. Ve filmu debutovala v roce 1999 ve snímku Karla Kachyni Hanele. Postupně se objevila v menších rolích ve filmech Početí mého mladšího bratra (r. Vladimír Drha, 2000), Děvčátko (r. Benjamin Tuček, 2002), Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (r. Vladimír Morávek, 2005). Za roli ve snímku Tajnosti (r. Alice Nellis, 2007) byla nominována na Českého lva, za úlohu Ofky ve filmu Děti noci (r. Michaela Pavlátová, 2008,) získala Křištálový globus za nejlepší ženský herecký výkon na 43. MFF Karlovy Vary.
Herec, zpěvák, tanečník a moderátor vystudoval brněnskou JAMU, obor muzikálové herectví. Již v průběhu studia hostoval v několika inscenacích Městského divadla Brno, například v muzikálech: Sny svatojánských nocí, Bastard nebo Divotvorný hrnec. Po vstupu do angažmá v témže divadle tu vytvořil řadu především muzikálových rolí jako např. ve Snech svatojánských nocí, Radůzovi a Mahuleně, West Side Story (za roli Tonyho byl v r.97 nominován na Cenu Thalie). Na pražských scénách jsme mohli Romana vidět v muzikálech Pomáda, Monte Cristo, Dracula. V Hudebním divadle v Karlíně se objevil v muzikálu West Side Story, v Noci na Karlštejně nebo v muzikálu Producenti (nominace na Thálii 2007). Zároveň účinkuje v muzikálu Jack Rozparovač a v divadle Radka Brzobohatého v hudební komedii Miluji Tě, ale ... Stal se historicky prvním vítězem taneční show Star dance - Když hvězdy tančí. Natočil několik televizních pohádek (např. O bojácném Floriánkovi, 1998; Zakletý vrch, 1999; Pekelná maturita, 2002; O uloupené divožence, 2007), nyní hraje v seriálu Ulice, v komedii Dušana Kleina Svatba na bitevním poli (2008) si zahrál roli faráře.
Po absolvování Státní konzervatoře byla v angažmá v Karlových Varech, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v Divadle za branou II. V roce 1993 se stala stálou členkou souboru pražského Činoherního klubu. Ve filmech se začala objevovat v polovině 80. let například ve filmech Mravenci nesou smrt ( r. Zbyněk Brynych, 1985,), Dotyky (r. Vladimír Drha, 1988), Muka obraznosti (Vladimír Drha, 1989), Jestřábí moudrost (r. Vladimír Drha, 1989). V roce 1996 si zahrála manželku Ondřeje Vetchého ve snímku J. Svěráka Kolja. Natočila také řadu televizních inscenací, filmů – např.Hadí tanec (2005, Petr Slavík) a seriálů – z posledních doby např. Místo nahoře (2004), Náměstíčko (2004), Horákovi (2006).
V roce 2005 natočila černou komedii Doblba! (r. Petr Vachler), rok na to podobně žánrově zaměřenou komedii Po hlavě do prdele ( r. Marcel Bystroň). V roce 2007 si zahrála v komedii Jana Svěráka Vratné lahve.
Nela Boudová má bohatou filmografii dabérskou – pravidelně propůjčuje hlas Julii Robertsové, Melanii Griffithové nebo Jodii Fosterové, na obrazovkách České televize ji můžeme slýchat v seriálu Sex ve městě, kde dabuje Mirandu. V roce 2008 vydala knižní prvotinu pro děti Eliška a Korálníci.
Svou bohatou kariérou divadelní i filmovou se řadí k legendám domácího herectví. Začínala na menších pražských scénách, později se stala kmenovou herečkou divadla ABC a následně Městských divadel pražských. Je herečkou obdivuhodného rejstříku, od vypjatě dramatických a tragických postav přes vytříbené umění konverzační dramatiky až ke komediálnímu herectví s darem groteskního nadhledu a ironie. Její dráhu ovlivnily osobnosti jako Jiří Frejka, Alfréd Radok, Jan Werich, Ota Ornest. Jejích mimořádných hereckých kvalit využila kromě divadla spíše televize – ze starších titulů jde například o nezapomenutelný televizní snímek Kočár nejsvětější svátosti (r. František Filip, 1962) , kde si zahrála po boku Jana Wericha, z novějších třeba o film Společnice (r. Zuzana Zemanová, 2000), kde byla její partnerkou Tatiana Vilhelmová. Mimořádnou příležitost filmovou jí nabídl Ondřej Trojan ve filmu Želary (2003) – za svůj výkon získala nominaci na Českého lva. Jaroslava Adamová je držitelkou Ceny Františka Filipovského za celoživotní působení v dabingu. Za celoživotní herecké mistrovství získala v roce 1996 cenu Thalie, prezidentem republiky byla vyznamenána Medailí za zásluhy. V roce 2008 kromě komedie Líbáš jako Bůh natočila drama Vnučka.
Patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům a publicistům, jejichž dílo dosáhlo mezinárodního věhlasu. Narodil v Praze, pocházel z rodiny malého obchodníka a již od dětství se musel vyrovnávat z rasovou diskriminací kvůli židovskému původu. Během války prošel několika koncentračními tábory, v dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti a ukrýval se v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu. Jeho díla se už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou židů a 2. světové války. Po válce působil jako novinář, byl scenáristou, napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Po roce 1968 nejdříve emigroval do Jugoslávie, poté žil v Izraeli, nakonec usadil v USA. Po roce 1989 se vrátil do Česka, kde se věnoval žurnalistice a spisovatelské práci, byl mimo jiné i šéfredaktorem české verze časopisu Playboy. Mezi jeho nejvýznamnější literární díla patří Démanty noci (filmová adaptace režiséra Jana Němce z roku 1964 se řadí k zásadním počinům české kinematografie), Dita Saxová, Transport z ráje a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. V říjnu roku 2008 se stal držitelem Ceny Franze Kafky.
narodil se 2.9.2003 ve znamení Panny. Herecké a hudební vlohy se u něj začaly projevovat již od útlého věku. Stal se nejmladším účastníkem kurzů mladých klavíristů v Písku, lje žákem paní prof. Jany Korbelové. Zpívá a koncertuje s Kühnovým dětským sborem. První krůčky před kamerou absolvoval již jako 18-ti měsíční v seriálu Bazén, v současné době ho můžete vídat také v malé roličce oblíbeného seriálu Velmi křehké vztahy. Hudební a herecké vlohy Filip Antonio zdědil bezesporu po své mamince - muzikálové a operetní zpěvačce a herečce Ditě Hořínkové, u které má v tomto směru veškerou podporu a zázemí. Diváci mohli Ditu Hořínkovou vidět např. v muzikálech Cats, Miss Saigon, Evita, Romeo a Julie, Kabaret či operetách Čardášová princezna a My Fair Lady jako Elizu Doolittlovou. Koncertně také vystupuje v triu s houslovým virtuozem Jaroslavem Svěceným a klavíristou Pavlem Větrovcem. Filip Antonio s maminkou Ditou v současnosti připravují CD s hravými písničkami pro děti.
2008 Líbáš jako bůh, Web by MediaSolution