Známe to všechny, nejčastěji v dětství. Ve dvanácti na letní tábor a první pořádné zakoukání do kluka. Vyměníme si adresu (za nás nebyly mobily a komunikační aplikace) nebo maximálně telefon. Po táboře si vymění jeden dva dopisy, vzpomínáme, pláčeme a pak vše skončí. V dospělosti se pro některé z vás vše opakuje. Nyní už je to vážnější. Hledáte seriózní vztah, obvykle s ním máte za sebou i sexuální zkušenost.

Vztah na dálku lze definovat dlouhodobým a opakujícím se odloučením. Není to teda situace, kdy váš přítel odjede jednou dvakrát za rok na měsíc na služební cestu. Měsíc odloučení musí v pohodě vydržet každá z vás (pokud ne, tak s prominutím se nad sebou zamyslete). Vztah na dálku znamená, že svého vyvoleného nevidíte třeba čtyři měsíce. Pak jste měsíc spolu a pak znova několik měsíců odloučení.

Komunikace je dneska velmi usnadněna a můžete být v každodenním mluveném i video kontaktu. Můžete si psát na fb, viber, mluvit přes skype, posílat si nekonečno fotek. A vše v podstatě zadarmo. Náklady na vzdálenou komunikaci jsou dnes minimální. Proto by se dalo říct, že v dnešní době je velmi snadné udržovat vztah na dálku.
Nicméně výzkumy hovoří zcela jinak. Přestože můžete být spolu v denním kontaktu, smutek z odloučení a procento rozpadu takových to vztahů je stále stejné. Moderní technologie vám sice umožní komunikovat, ale stále je to pouze přes video. A každodenní pohled na partnera na kterého si nemůžete šáhnout je ve finále horší, než když vám od něj jednou týdně přijde dopis.

Navíc, mezi lidmi ze západu rychle mizí důvěra v partnerských vztazích. Všichni jsme více podezíraví a čekáme od partnera okamžitě to nejhorší (což nemusí vůbec přijít). Proto je dnes i tak vysoká rozvodovost mezi mladými. Vzájemný respekt, důvěra a ustoupení potřebám toho druhého jsou pryč. U vztahů na dálku je právě důvěra tou nejdůležitější vlastností. Nesmíme propadnou užírání se, co a s kým zrovna teď dělá ten druhý. Užírání a představy jsou zabijákem vztahů na dálku.

Říká se, že jaro je lásky čas, ale popravdě je to spíše zíma (na podzim se rodí nejvíce dětí a jejich početí vychází právě na zimní měsíce). Na jaře se ovšem nejvíce líbáme. Proč to tak je? Opět to ovlivňuje příroda a klima. V zimě je zima a vzájemné dotýkání rty není až tak příjemné (zmrzlé, vlhké rty). V létě je zase horko a tělo si chce udržet optimální vlhkost na rtech. Polibky vlhkost mění a proto nás to do nich nenutí. Na podzim jsou zase často plískanice a sychravo a k líbání není tak nějak chuť. Ale za to Jaro! To má vhodné teplotní i vlhkostní podmínky. Navíc tělo prochází jakousi obnovou po zimě a zrychlená tvorba hormonů nás k líbání doslova nutí.

Muži a ženy mají k líbání opačný přístup. My ženy od líbání očekáváme blízkost – vyjádření lásky a citu k muži. Pokud čtou tento článek pánové, tak možná zažili aférku, kdy měli náhodný sex se ženou, ale ona se nechtěla příliš líbat nebo se tomu vyhýbala. Protože my ženy líbáním vyjadřujeme lásku a city. Proto se například prostitutky nelíbají.

Naproti tomu, muži v líbání vidí zejména sex a příležitost k sexu. Jakmile se muži začnou s námi líbat, v podstatě okamžitě dostanou chuť i na sex. Chlapi se líbají s kteroukoli a kdekoli. A nepřikládají tomu nijak zvláštní význam. Za to my ženy si líbáním chceme partnera vyzkoušet. Zda je vhodný pro sexuální styk. Zda je dost vášnivý a bude nám při sexu dobrým partnerem. A platí to i v opačné náladě. Pokud jsme na partnera naštvané tak se líbat nechceme. Proto taky ale usmiřování polibkem u žen funguje naprosto spolehlivě. Je-li muž neodbytný a dostatečně vtíravý, dokáže ženu nakonec k usmiřovacímu polibku donutit a vše je zažehnáno.